1. místo v literární soutěži Zlatá tužka

Dům dětí a mládeže ve Dvoře Králové nad Labem pořádá již od roku 1995 celostátní literární soutěž Zlatá tužka. Letošního ročníku se zúčastnili se svými texty žáci ČJ - pisatelství Eliška Vondrová (5.B), Josefína Fialová (5.C), Lucie Mauleová (5.B) a Janek Svoboda (5.C). Jankův text Prostě nádhera zaujal odbornou porotu a získal 1. místo! Jankovi moc gratulujeme a děvčatům děkujeme za účast.

Mgr. Eliška Mauleová

Prostě nádhera

Janek Svoboda (5.C)

Moje babička bydlí v obci Dolní Hradiště. Jezdím tam skoro každý víkend a někdy i o prázdninách. Pokaždé, když přijedu, jdu se podívat na mé oblíbené místo. Je to v místním lese, který je jen kus od naší chaty. Čím blíž jsem, tím bezpečněji se cítím. Je to pro mě největší odpočinek. Nikde ani noha, občas někdo na procházce. Za dobu, co místo navštěvuji, jsem zde viděl asi jen jeden odpadek. (Ale chodím sem už 5 let!). Kdyby se mě někdo zeptal na ráj, odpovím: „Pro mě je ráj u malého lesního vodopádu, tam to miluju.“ Nevím proč, nevím jak, ale mám to rád. V každém ročním období je to krása. Na jaře rozkvetou všemožné keře a stromky poblíž. Podle toho poznávám roční období. V létě je všude teplo, ale tady je to osvěžující. Mezi listy lip a dubů prosvítají jemné paprsky slunce. Na podzim opadá listí a tenhle potůček ho odnese až k řece Střele. Některé další lístky zůstanou na pěšince. Když je zima, napadne sníh, voda zamrzne a na vodopádu se objeví rampouchy. Na led v potoce se nedá stoupat, je tenký. Ale pěkný. I můj pes to má rád. Ve městě, nebo mezi chatami, musí být na vodítku. Ale jakmile vstoupí do lesa, můžu mu sundat vodítko. Já si pak sednu k nějakému kmenu, opřu se zády a kochám se. Pes ke mně vždy přiběhne zpět. Sedne si vedle mě a taky se kochá. Asi o tom neví, ale mně přijde, že se kochá víc než já. A když chce domů, tak jde. Já ho doběhnu a dám mu vodítko. Když už jsem doma na gauči, přemýšlím nad tím, jak to bylo pěkné.