1. místo ve výtvarné a literární soutěži Markétina dopravní výchova

V rámci projektu Markétina dopravní výchova je každým rokem vyhlášena výtvarná a literární soutěž s cílem šířit povědomí o bezpečnosti v silničním provozu. Tématem letošního ročníku byla bezpečnost na železničním přejezdu a železnici obecně. Žákyně naší školy Lucie Mauleová (5.B) se do soutěže zapojila se svým textem Železňák, který vytvořila v rámci hodin ČJ - pisatelství. Text porotu zaujal a Lucie získala 1. místo! Z krajského kola soutěže tedy postupuje do kola celostátního. Luci moc gratulujeme a přejeme mnoho štěstí v dalším kole soutěže!

Mgr. Eliška Mauleová

Železňák

Lucie Mauleová (5.B)

Na jedné železnici je přejezd. Ten přejezd je mimo město na takové úzké silnici, kde jedete asi hodinu a vidíte jenom pole. Proto si hodně lidí ani nevšimne toho přejezdu a to je problém, protože by tam často mohlo docházet k nehodám. Jenže nedochází a víte proč? Hlídá tam totiž Železňák. Nevíte, kdo to je? To se nedivím. Je totiž kouzelný! Ale vy stejně nevíte, jak kouzelný? Tak si to ukážeme na jednom příběhu.

Bylo nebylo, byla jedna rodinka a ta se rozhodla, že si vyrazí na výlet. Jenže jediná cesta na hrad, kam se chtěli podívat, vedla přes tu nudnou silnici (mluvím o té, jak tam jedete asi hodinu a vidíte jenom pole). Nejdřív byly děti otrávené, ale tatínek s maminkou navrhli, že si budou po cestě povídat. S tím všichni souhlasili. Tak zabalili svačinu a vyrazili. V půlce cesty maminka vytáhla sáček s bonbóny a všichni si jeden strčili do pusy. K tomu tatínek pustil rádio. Bylo to senzační. Jenže pak začala hrát Tondovo (Tonda byl mladší bratr) oblíbená písnička a tu tatínek musel na Tondův rozkaz pustit „na plný pecky“ (jak říkal Tonda). Jenže to neměl dělat! Přímo před nimi totiž stál železniční přejezd, který naneštěstí houkal a každý ví, že když houká, pojede vlak. I tahle rodinka to věděla. Jenže to přes tu písničku nikdo z nich neslyšel. Bylo by došlo k havárce, ale štěstí, že tu byl Železňák. Malý mužíček, něco jako skřítek, co spal hned vedle přejezdu, se probudil, okamžitě pochopil situaci a zakročil. Nebudu vám lhát, Železňák je nervák. Jakmile mu došlo, že další neopatrný řidič nevidí přejezd, začala mu rudnout hlava a kouřilo se z něj. Železňák lusknul prsty a všechno se zastavilo. Všichni ztuhli v té pozici, v jaké byli. Všichni až na Železňáka. Ten vypadal normálně. Přišel k autu a nějak se zmenšil, aby se vešel do škvíry mezi dvěřmi. Vlezl do auta, skočil tatínkovi do ucha a zašeptal: „Pane, já fakt nevím, jestli máte problémy s očima, nebo jste hluchej. Spíš to bude tím rádiem, tak si ho ztlumte. Buďte pořád ve střehu a ty chyby už nedělejte! Myslíte, že mě to baví, řvát na každého neopatrného řidiče?! Ne, nebaví.“ A vyskočil tatínkovi z ucha, rozběhl se ke dveřím. Pak ale uviděl maminku se sáčkem s bonbóny a řekl: „Při jízdě se nejí, může vám zaskočit!“ Pak sebral mamince sáček a i s ním vyskočil z auta. Sedl si vedle přejezdu a luskl prsty. Teď se zase naopak všechno dalo do pohybu. Tatínek prudce zabrzdil auto právě včas, aby je nesrazil vlak. Když odjel, tatínek se pozorně rozjel a poprosil maminku, aby ztlumila rádio. Když odjeli i oni, Železňákovi to nedalo, přitáhl si sáček s bonbóny a taky si jich pár dal.

Zajímá vás, jak to dopadlo s tou rodinkou? Dojeli na hrad, kde si to parádně užili a tatínek je od té doby při řízení vždy pozorný tak, jako všichni ostatní, které zachránil Železňák. Ještěže ho máme!