Dne 28. května jsme se vydali na exkurzi do Terezína a Lidic.
Exkurze začala v 10:30, a to zhlédnutím krátkého dokumentu o historii Malé pevnosti a města Terezín. Následně jsme vyrazili s průvodkyní na prohlídku Malé pevnosti, kde jsme se dozvěděli o hrůzostrašných podmínkách, ve kterých vězni žili. Měli jsme možnost projít si jednotlivé části a poslouchat poutavý výklad. Průvodkyně nás také seznámila se zajímavou informací – o útěku tří vězňů, kteří jako jediní dokázali uprchnout z této věznice. Poté jsme si sami prohlédli část Malé pevnosti, konkrétně 4. dvůr.
Dále naše exkurze pokračovala návštěvou samotného města, jakožto bývalého židovského ghetta. Nejprve jsme se šli podívat do Muzea terezínského ghetta, také jsme navštívili Magdeburské kasárny, kolumbárium, obřadní místnost, ústřední márnici a završili to krematoriem na Židovském hřbitově.
Druhá část exkurze spočívala v návštěvě památníku Lidice, kde jsme si prohlédli pozůstatky statku a kostela. Také jsme si připomněli informaci o památném stromě hrušni. Byl to totiž jediný strom, který přežil tuto tragédii.
Napsala žákyně z 9. ročníku
Recenze žáků 9. A:
„Akce se mi líbila a bylo to zajímavé. Počasí tomu přidalo ještě horší atmosféru a celé to působilo velmi zvláštně. Velmi mě překvapilo, jak strašné tam měli zdravotnictví a že místo amputace jim končetinu uřízli kuchyňským nožem. Lidé tam žili v nelidských podmínkách, a to to nebyl ani koncentrační tábor. Nedovedu si představit, jak hrozné to muselo být jinde, když v Terezíně to bylo příšerné. Zaujalo mě i krematorium. Vůbec si nedovedu představit, jak tohle lidé mohli dovolit, jak mohli, jen tak zabíjet a týrat lidi. Také mi bylo líto, že po skončení války se lidé neměli kam vrátit. Nevím, co bych dělala, kdybych přišla o domov a netušila kam mám jít. Jsem ráda, že jsem to nezažila, ale ji mi líto, že to někdo zažít musel.“
„Návštěva Terezína byla snesitelná a zároveň velmi otřesná. Pohled na bezpočet náhrobků beze jmen, ohavné cely a krematorium na mě zanechaly stopy. Déšť dokresloval tíživou situaci. Jediná a intenzivní připomínka vůči cizím žákům – na hřbitově s obří kamennou menorou okolo krematoria není vhodné hlučet a dělat skopičiny. Měli by si uvědomit tíživou minulost onoho místa.“
„Akce se mi líbila. Při prohlídce Terezína jsem se dozvěděla hodně nových informací. Zaujaly mě cely, ve kterých vězni museli přežívat a také útěk tří vězňů z pevnosti. Bohužel jsme měli na prohlížení muzeí málo času, určitě se tam tedy znovu vrátím. V Lidicích mě velmi zaujala památní hrušeň a také Horákův statek. Celkově byla akce povedená, jsem ráda, že jsem jela, hodně jsem se toho dozvěděla.“
„Akce se mi líbila, akorát nám celý den pršelo, ale zvládli jsme to. Když jsme byli v Malé pevnosti a měli jsem prohlídku, tak to nebylo moc příjemné poslouchat. Když jsme se dozvídali všechny informace od průvodkyně, jak tam vlastně museli trpět, nebylo to příjemné. Nejvíce mě překvapilo, že ti dozorci si žili fajn život, užívali si koupání v bazénu a přímo za zdí stříleli lidi. Vůbec nechápu, jak se ty lidi takhle mohli chovat k druhým.“
„Vždycky jsem se chtěla do Terezína podívat. Když jsme byli na místě, tak ta atmosféra byla pro mě taková divná. Do toho i pršelo a jen jsem si v jednu chvíli představila jaké to pro ty lidi, co tam byli za 2. světové války bylo. Dozvěděla jsem se spoustu informací, které jsem do teď nevěděla. Akorát mě mrzí, že jsme si pevnost nemohli projít o trochu více. Nejvíce mě z celé akce zasáhlo krematorium, kde byly pece. Určitě bych se tam za pár let chtěla vydat znovu. Jsem ráda, že jsem tuhle akci absolvovala, i když nám zrovna nevyšlo počasí.“
