Když historie promlouvá: exkurze do Terezína a Lidic

Žáci 9. ročníků se v rámci dějepisné exkurze vydali do Terezína a Lidic, aby si připomněli tragické události druhé světové války a osudy lidí, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce. Během návštěvy těchto významných pietních míst měli možnost lépe poznat historii a zamyslet se nad důsledky nesnášenlivosti, násilí a porušování lidských práv.

První zastávka byla v Terezíně, kde žáci navštívili Malou pevnost, Muzeum ghetta, Magdeburská kasárna, obřadní místnost a židovský hřbitov s krematoriem. Díky autentickému prostředí, fotografiím, dokumentům a osobním příběhům si mohli žáci lépe představit každodenní život vězňů i hrůzy nacistického režimu. Velký dojem na ně udělaly kresby dětí z ghetta a příběhy rodin, které zde trpěly.

Druhá část exkurze vedla k Památníku Lidice, místu spojenému s tragickými událostmi z 10. června 1942. Žáci navštívili pietní území původní obce i známé sousoší lidických dětí. Mnohé zasáhly příběhy lidických rodin, osudy zavražděných dětí a tichá atmosféra celého areálu.

Celý den byl nejen poučný, ale také velmi emotivní. Žáci se shodli, že jim exkurze přinesla řadu nových informací a zkušeností, které nelze plně přenést pouze prostřednictvím učebnic. Návštěvu těchto míst by doporučili i svým vrstevníkům.

Exkurzi navíc provázelo mimořádně teplé počasí, které podmínky během celého dne značně ztížilo. I přes vysoké teploty však všichni program zvládli a odvezli si silný zážitek i mnoho podnětů k zamyšlení, například, že připomínání historie je důležité proto, aby se podobném tragédie už nikdy neopakovaly.

Recenze žáků:

„Ano, stálo to za to. Velice jsem to prožívala, ale zvládla jsem to. Silným zážitkem bylo vidět ty pece a obrázky lidí, jak trpěli. Určitě bych tam jela znovu.“

„Vzpomínám si na ty myšlenky, které mi uvízly v hlavě. Ta představa, jak to tam asi vypadalo cca před 80 lety.“

„Terezín je místo, které by měli lidé navštívit aspoň jednou za život (nebo místa tomu podobná). Doporučila bych k návštěvě.“

„Dokážu se hodně vcítit do té doby a občas se mi až z toho dělalo špatně. Na mě to bylo asi moc, protože celkově špatně zvládám tyhle věci a prostě mi to bylo strašně líto. Hlavně tam jak se střílelo a vedle byla ta šibenice, tak to bylo asi nejhorší. Prostě ta představa, že tam kdysi bylo tolik mrtvých a my si tam teď v klidu vykračujeme. Je to šílené. Ale jsem ráda, že jsem měla příležitost tam jet a něco to ve mně určitě zanechalo.“

„Malá pevnost byla zajímavá. Obzvlášť samotky. Dostali jsme se do muzea ghetta a tam mě zaujaly dopisy vězňů. V kolumbáriu mi málem ukápla slza. Byla tam jména a věnování různým lidem …“

„Stěny byly chladné a cítil jsem z nich ty různé věci, které se tam staly. Bylo to moc zajímavé a doporučil bych to navštívit, alespoň jednou. Je to dost zvláštní pocit.“

Zpracovala Mgr. Eliška Slavíková