Dne 28. 5. se vybraní žáci z devátých tříd sešli po sedmé hodině ranní před školou, nasedli do autobusu a vyjeli na cestu za vzděláním.
První zastávka byla v Malé pevnosti, která sloužila v průběhu 2. světové války jako věznice pražského gestapa pro odpůrce nacistického režimu. S průvodcem jsme měli možnost projít jednotlivé části a poslouchat zajímavý výklad. Například jsme měli možnost se podívat do cel vězňů s částečně dochovaným původním vybavením – dřevěné palandy, umyvadla, záchod, malinkaté topení mezi poličkami, které se nepoužívalo. V takových to místnostech (běžně pro 10-15 lidí) se jich mohla tísnit i stovka. Dále jsme viděli sprchy, odvšivárnu, marodky, „holírnu“, samotky, popraviště a další.
Poté jsme se prošli po městě, bývalém židovském ghettu. Zašli jsem do Magdeburských kasáren, kde jsme mohli vidět expozice s výtvarnými díly a literaturou obyvatel ghetta. Mnohé žáky zaujala rekonstrukce hromadného ubytování či filmové zpracovaní propagandistického filmu natáčeného z ghetta.
Po cestě k naší poslední zastávce v Terezíně jsme nahlédli do kolumbária, obřadní místnosti a márnice. Nakonec jsme se šli podívat do krematoria na Židovském hřbitově, kde spalovali mrtvoly. Tento prostor byl asi ze všeho nejemotivnější, neboť zde stojí původní pece. Taktéž pitevna, kde se zkoumalo, proč daný vězeň zemřel (když to nebylo jasné).
Naší poslední zastávkou byli Lidice, které byly vypáleny pouze na základě jedné mylné informace. Zde jsme se prošli po pietním místě, zastavili jsme se u základů starého kostela, školy, hrobu lidických mužů a u sousoší lidických dětí, které byly v roce 1942 zplynovány nacisty.
I přesto, že nám celý den pršelo, jsme si exkurzi moc užili. Dozvěděli jsme se nové informace a většina z nás by si jí ihned zopakovala.
Napsala: Eliška z 9. třídy
Recenze žáků 9. A:
„Exkurze do Terezína a Lidic se mi moc líbila. Bylo to něco úplně jiného než ostatní výlety, na které jezdíme. Je to strašně drsná historie a nechápu, jak někdo mohl něco, tak příšerného někomu udělat. Celkově to prostředí už od prvního pohledu na mě působilo depresivně. I když jsem se snažila pochopit a představit si, jaké utrpení tam museli zažít, tak si myslím, že ani zdaleka si nikdo z nás nedokáže představit, jaké to pro ně doopravdy muselo být. To neustálé přemýšlení, strach. Co nastane druhý den, jestli rodina přežije. Klobouk dolů a velká úcta všem, co toto prostředí přežili a jsou schopni se do těchto míst po tom všem vrátit a mluvit o tom.“
„Líbilo se mi muzeum s kresbami, které nakreslili lidé v Terezíně. Překvapilo mě, jak jeden obrázek může mít v sobě tolik strachu.“
„Výlet do Terezína a Lidic se mi líbil, i přes špatné počasí. Řekla bych, že déšť naopak podtrhnul atmosféru místa a toho, co se tam dělo. Na těchto místech si vždy uvědomím, co se stalo a že se to nesmí opakovat. Překvapilo mě, kolik dětí v Lidicích zemřelo.“
„Nejvíce se mi líbila Malá pevnost. Zajímavé bylo, jak o tom vyprávěl pan průvodce. Bylo to velice naučné, dozvěděl jsem se hodně nových věcí.“
Zpracovala: Eliška Slavíková