Setkání v předvánočním Regensburgu

Ve středu 9. 12. 2015 jsme v osm hodin ráno vyrazili do německého Regensburgu. Jako každý rok to byla tradiční předvánoční návštěva naší partnerské školy.

Po desáté hodině jsme konečně dorazili na určené místo. Jako vždy nás přišel přivítat pan ředitel a jeden z jejich učitelů. Šli jsme rovnou do naší známé třídy, kde jsme si mohli nechat věci po celou dobu pobytu v partnerské škole. Poté, co se všichni nováčci, kteří s námi ještě v Regensburgu nebyli, rozkoukali, pověděli jsme si celý náš program ve škole, který se skládal ze dvou bloků, a rozdělili jsme se do čtyř skupin podle tříd. Ti nejmenší vyráběli vánoční ozdoby nebo se účastnili jazykových her.

My, žáci deváté třídy, jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se na první blok odebrala do třídy hudební výchovy a učili se hrát na ukulele. My, druhá skupina deváťáků, jsme zůstali ve třídě. Od německého pana učitele jsme dostali buben, bubínek, zvonek či jiný rušný hudební nástroj a zkoušeli jsme na něj hrát, podle pokynů pana učitele. Pan učitel nám také ještě před začátkem nabízel sluchátka, ale my jako největší ,,frajeři a borci“ jsme si je samozřejmě nevzali. Ale řeknu Vám, asi to byla veliká chyba. Byl to takový rámus, že jsme mysleli, že asi ohluchneme. Jenže pak přišla sladká tečka na konec našeho prvního bloku. Vzali jsme totiž všechny naše hudební nástroje a přesunuli jsme se do hlavní chodby školy, kde jsme měli předvést celé škole, co jsme se naučili.

Po zajímavém vystoupení šly všechny skupiny zpět do naší třídy, protože přišel ten správný čas na oběd. K obědu jsme dostali párek s hořčicí (nebo s bramborovým salátem) a housku. Po dobrém obědě jsme začali druhý blok. Vyměnili jsme si naše pozice a byli jsme asi tři čtvrtě hodinky na jiném stanovišti. Poté jsme se zase všichni sešli ve třídě a po chvíli jsme se rozloučili s partnerskou školou a popojeli jsme autobusem na vánoční trhy v Regensburgu. Na trzích jsme měli asi hodinu rozchod a pak jsme se koukali na vystoupení našeho školního sboru na náměstí v Regensburgu. Myslím si, že se jim to velmi povedlo, a za mě osobně dávám palec nahoru za nejkrásnější písničku ,,Snad se něco stane“ od Marka Ztraceného. Po ukončení krásného vystoupení jsme jim všichni zatleskali a už jsme věděli, že dostaneme poukázky na jídlo a pití, takže se před podiem, kde jsme stáli, udělal veliký chumel a paní učitelky zavalily nedočkavé ručičky. Dostali jsme poukazy a hodinku na nákup. Když si všichni dali něco k jídlu a pití, mohli jsme vyrazit zpět k autobusu. Myslím si, že si to všichni užili, ale hlavně i ti malí se už těšili domů a popravdě se jim ani nedivím. Za celý den jsme byli všichni unavení, ale i přes to jsme v autobuse dokázali udělat pěkný kravál. Paní učitelky z nás asi museli mít pořádnou ,,radost...“ . Po příjezdu do Plzně jsme se všichni postupně, sami nebo s rodiči, rozešli domů. Tento den se mi velice líbil a moc jsem si ho užila. A doufám, že si ho příští účastníci tohoto zájezdu taky takhle užijí.