Treffen auf dem halben Weg - Setkání na půl cesty

Naší 28. ZŠ Plzeň pojí už od roku 1991 úzké partnerství s regensburskou školou Clermont- Ferrand - Mittelschule. V rámci našeho přátelství proběhla, a věříme, že ještě proběhnou, mnohačetná setkání. Společně jsme zažádali u Fondu Česko-německé budoucnosti o grant na projekt Setkání na půl cesty - Treffen auf dem halben Weg. Letošním tématem Fondu budoucnosti je "Hranice spojuje". Pro setkání jsme vybrali hrad Švihov a to hned z několika důvodů. Leží na Hradní cestě. Tato stezka spojuje Prahu s Mannheimem, spojuje symbolicky naše dvě země, stejně jako naše setkání žáků z České republiky a Německa. Pro toto setkání jsme si vybrali místo, které je na polovině cesty a na kterém dříve vedle sebe žilo smíšené obyvatelstvo. Místo, kde současnost propojíme s historií.

 Sešli jsme se v 7:45 před jídelnou, udělali jsme docházku a kolem osmé jsme vyjeli od školy. Za cca hodinu jsme byli na místě, chvilku jsme měli volno a poté jsme šli do městečka, kde byla možnost koupit si něco v obchodě. Němci měli přijet v 10:30, ale protože nepřijížděli, tak jsme šli na prohlídku. Prohlídka hradu byla hezká a zajímavá. Dozvěděli jsme se něco o hradě i o životě ve středověku. Také nám paní průvodkyně dávala otázky a ten nejlepší získal jedničku. Po prohlídce jsme se mohli občerstvit. Rozdělili jme se do čtyř skupin, ve kterých jsme se my i němečtí kamarádi trochu seznámili s češtinou a němčinou. Jedna skupina malovala Švihov, druhá hrála divadlo, třetí připravila rozhovor a čtvrtá vymýšlela otázky. Naše práce jsme odprezentovali ostatním skupinám. Vše se dělalo v angličtině. Na konci výletu jsme se vyfotili, rozloučili a měli jsme ještě chvilku volno. Vrátili jsme se do autobusu a cca v 15:35 jsme byli zpátky před školou. Výlet se mi moc líbil a těším se na další.                                                                                                                                                                     Napsala: Jana  Kučerová, 6.B

Je ráno 6.5.2015 a já už se hrozně těším na dnešní výlet na hrad Švihov. V 7:45 měla paní učitelka svoji chvilku administrace a my už jsme se společně s Henny, Kájou a Pavlem hádali s šesťáky o zadní část autobusu, přesněji o čtyři zadní sedadla. Šesťáci to nakonec vzdali, asi uznali, že my jsme starší. Ani nevím, jak dlouho jízda autobusem trvala, ale každopádně mi to přišlo hrozně krátké. Ani jsem se na začátku nezmínila, že jsme měli tak trochu smůlu, ono totiž celkem dost pršelo, takže jsme se po nádvoří pohybovali převážně pod deštníky, nebo zakukleni v kapucích. Teď už jsme jen čekali na německou školu, která měla půl hodiny přijet každou chvíli. Šli jsme si koupit něco dobrého, připomínám, že pršelo a byla celkem zima, tak jsme si koupili nanuka, my prostě musíme vynikat. Než přijeli Němci, šli jsme na prohlídku hradu. Tam jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o hradě, podívali jsme se z nejvyššího, návštěvníkům přístupného bodu hradu, odkud jsme viděli celé okolí, mohli jsme si zatančit nebo zazpívat v úžasném akustickém sále, a dokonce jsme si mohli něco přát. V průběhu prohlídky Němci už konečně přijeli. Byli jsme připraveni, že nebudeme rozumět a budeme běhat za paní učitelkou, ale nebylo tomu tak. Byli jsme rozděleni do skupin s různými aktivitami, které jsme pak prezentovali před ostatními. Já jsem byla ve skupině s Pavlem a měli jsme dělat rozhovor s jedním Němcem z naší skupiny a to anglicky. Já jsem byla ve dvojici s Anasem. Čekala jsem, že se Němci s námi nebudou chtít moc bavit a že nebudou tak dobře umět anglicky, ale celkem jsme si rozuměli a udělali jsme spolu krásný rozhovor. Po celkem náročném dni nás čekala ještě náročnější aktivita, skupinový fotbal, kdy jsme všichni běhali za malým míčem a snažili  se do něj kopnout. Tak jsme všichni vyčerpaní, rozcuchaní a někteří dokonce od bláta vyrazili zpět k autobusu a hurá domů. Dnešní výlet byl úžasný a s úžasnými lidmi, jsem moc ráda, že jsme jeli.                                            Napsala: Markéta Steiniglová, 9. A

   https://www.youtube.com/watch?v=Sq-02aAAJEc

Zpracovala: Martina Pavelková